Přinášíme aktuální rozhovor s Petrem Eisnerem, kterého snad již v kontextu práce se sexualitou lidí s postižením není třeba představovat. O novém výcviku Sexuálního poradce a cestě k němu si s Petrem povídala Alena Nosková ze Skoku do života.

Petře, teď na začátku září 2020 jste v NEBUĎ NA NULE odstartovali nultý ročník sebezkušenostního výcviku pro sexuální poradce. Můžeš nám tento výcvik blíže představit?

Ano, jedná se o dlouhou dobu plánovaný a poptávaný Sebezkušenostní výcvik: Sexuální poradce pro specifické cílové skupiny lidí s postižením. Jak už název napovídá, cílem výcviku je vydefinovat profesi Sexuálního poradce, zkompetentnit profesionála, který si své kompetence může na základě tohoto vzdělání přenášet v rámci různých zaměstnání, a dokonce i některých oborů. 

Tímto výcvikem tedy v podstatě tvoříme novou profesi, flexibilní a přenosnou, mohu říci, že tu, ve které jsem byl u nás v České republice dlouhou dobu osamocen. Mým přáním je, aby pak poradci mohli fungovat v domovských organizacích, v rámci svých regionů a jejich podpora byla lehce a rychle dostupná všem zájemcům. 

Sám výcvik byl v přípravných fázích poměrně dlouho a já jsem se musel přes svou praxi ujistit, že se skutečně jedná o něco, co bude mít přínos a efekt a naváže na mou dosavadní činnost.

Vycházíme mimo jiné i z mé zkušenosti, absolvování výcviku na téma práce se sexualitou lidí s postižením v Německu a Holandsku v letech 2008 a 2009, kde jsem měl tu možnost potkat „rodiče“ práce se sexualitou v Holandsku, Erika Bosche a Ellen Suykerbuyk. Jejich práce a přístup mě profesně i lidsky velmi ovlivnili a jsem velmi rád, že se nám s NEBUĎ NA NULE podařilo získat je k další spolupráci.

Postupem času jsem sestavil hrubou kostru výcviku a obaloval ji pak na základě zkušeností z praxe zde v České republice. Mnoho věcí z Holandska totiž nebylo možné do českých podmínek aplikovat. Kontakt a spolupráce s českými odborníky, kteří se mohou na výcviku podílet a realizovat byl pak posledním nezbytným dílem skládačky.

Jaký je ale rozdíl mezi Sexuálním poradcem a Sexuálním důvěrníkem?  

Obsahově se může u Sexuálního poradce jednat o velmi podobnou náplň, jako u Sexuálního důvěrníka. Ten je však limitován jmenováním do této pozice na konkrétním pracovišti a jedná se u něj o pracovní pozici, nikoli profesi. Pokud důvěrník z pracoviště odejde, o tuto pozici přichází. Sexuální poradce si své kompetence přenáší sebou, profese mu zůstává. Dá se říci, že výcvik je zde právě pro Sexuální důvěrníky, aby mohli své kompetence ukotvit a prohloubit si je.

Mají oba pojmy něco společného se sexuální asistencí?

Jedině to, že také pracují se sexualitou lidí s postižením, ovšem jinými prostředky a metodami a v jiném prostředí. Snažíme se naopak o jasné odlišení Sexuálních důvěrníků od Sexuálních asistentek/asistentů a výcvik, který povede k další jasné definici profese Sexuálního poradce toto rozlišení dále podpoří a vymezí. Tyto profese nesmí splývat a být zaměňovány, jak se bohužel často děje.

Proč jste se od jednodenních kurzů na téma sexuality a vztahů posunuli k takto intenzivní formě vzdělávání?

Jednodenní kurzy na téma sexuality a vztahů lidí s postižením školím už od roku 2006 a průběžně je doplňuji jak o poznatky z mé praxe, tak dalším odborným dovzděláváním se a zkušenostmi, které jsem měl možnost čerpat od jiných odborníků v oboru. 

Kurzy se za tu dobu vyvíjely, stejně jako já a látka časem vykrystalizovala do pevného nosného tvaru pro základní orientaci a praktické ukotvení v práci se sexualitou, ale časová dotace jednodenních kurzů se ukázala být velmi limitující.

Po absolvování výcviku pro práci se sexualitou u holandských kolegů v letech 2008-2009, kdy jsem začal o této zkušenosti na kurzech mluvit, se začala objevovat přání, aby podobný formát bylo možné absolvovat i v naší zemi a v češtině.

Dlouho jsem takovou věc odkládal a cítil jsem, že musím načerpat ještě více praktických zkušeností a spojit se s dalšími odborníky, kteří by mohli výcvikový modul vést spolu se mnou.

Mimo to se v oblasti práce se sexualitou, která se také jako celek během let už posunula kupředu, začalo orientovat a angažovat stále více pracovníků, kteří volali po dalším vzdělání a kompetencích pro intenzivnější práci. Dnes již v podstatě běžní Sexuální důvěrníci, tedy specializovaní pracovníci sociálních služeb nebo speciálního školství, se díky rozvoji tématu a nabídce podpory lidem s postižením, začali setkávat se stále složitějšími případy a zakázkami a potřeba dále se vzdělávat narůstala. 

Povíš nám něco o lektorském týmu? Na koho se mohou účastníci výcviku těšit?

Rád. Myslím, že se mohou skutečně „těšit“! Společně se mnou bude celým výcvikem provázet předsedkyně NEBUĎ NA NULE a dlouholetá Sexuální důvěrnice Skoku do života, Hana Šimáčková. Většinu času s námi bude a psychologickými aspekty práce se sexualitou nás provede H:o)nza Vojtko, známý psychoterapeut a lektor. Další ověřenou odbornicí bude Martina Venglářová, se kterou jsme před lety napsali knihu Sexualita osob s postižením a znevýhodněním. Martina nás provede závažnou oblastí sexuálního násilí a zneužívání. Jana Bernoldová, přední česká odbornice na rodičovství lidí s postižením nás pak obohatí v této oblasti. No a těšit se budeme i na Tvé rady ohledně nezbytných právních otázek tématu, Aleno Nosková! 🙂

Jak je to s akreditací výcviku a proč jej nyní ověřujete v nultém ročníku? Mnoho vzdělavatelů své kurzy realizuje i akredituje bez ověřování scénářů.

To byla v podstatě moje podmínka a u vzdělávacího modulu s takovým obsahem a rozsahem to vnímám jako nutnost. Chceme si scénář skutečně ověřit a vypilovat. Já to vnímám jako odpovědnou věc vůči účastníkům a chci, aby byl celý proces skutečně profesionální a založený na praxi. Proto vše zkoušíme v tzv. „nultém ročníku“ v užším kolektivu odborníků. Teprve po podrobném vyhodnocení a evaluaci bloku dojde na jeho akreditaci.

Jaký má podle Tebe význam sebezkušenost pro budoucí sexuální poradce?

Naprosto zásadní. Jedna věc je něco slyšet a pochopit, jiná věc je něco skutečně zažít. I pro mě byly tyto věci na výcviku v cizině stěžejní. Teď už máme za sebou první blok výcviku v nultém ročníku a jsem sám překvapen, jak hluboko jsme se dokázali dostat, kolik aha-efektů, prožitků a uvědomění jsme si všichni odnesli. Pro mě to byly a jsou jedny z nejzásadnějších věcí, které mě ovlivnili v osobním i profesním životě a jsem za to velmi vděčný. Samozřejmě to není jednoduché, člověk musí být odhodlán se do sebe skutečně podívat, to téma k sobě pustit. Výsledek ale stojí za to.

Pročítala jsem si kritéria pro přijetí do výcviku a také průběh výběrového řízení, jehož součástí je i psychodiagnostika uchazečů. Dostat se k Vám na výcvik asi nebude pro každého. Proč jste přistoupili k těmto krokům?

Jak už jsem zmínil, tvoříme novou profesi a ta prostě není pro každého. Chceme, aby měla profese Sexuálního poradce skutečný kredit, zároveň jsme hodně přemýšleli nad tím, abychom kvalitní zájemce něčím zbytečně neomezili. 

Je tam třeba i věkový limit, který má zajistit dostatek životních zkušeností a jistou „zralost“, stěžejní pak bude praxe v práci s lidmi s postižením. Psychodiagnostika má za úkol eliminovat případné patologické motivace pro tuto práci nebo poukázat na extrémně nevhodné osobnostní předpoklady, se kterými by pak účastník musel na výcviku i v práci neustále bojovat.

Chceme tedy účastníky vybrat velmi pečlivě a odpovědně. Složení skupiny je také jeden z velmi důležitých faktorů pro fungování celého výcviku a dosažení jeho cílů a výstupů.

Přihlášky do výcviku je možné podávat od 1. listopadu. Mohl bys v několika větách pozvat do výběrového řízení naše kolegyně a kolegy ze školství a sociálních služeb?

 Já myslím, že ten, kdo se chce této profesi věnovat, to prostě cítí a první impulsy k němu jistě přišly už po absolvování jednodenních kurzů. Vím, že každý člověk, který pak na výcvik přijde, přinese něco nového a obohacujícího a na to se velmi těším. Na prvním bloku nultého ročníku nám vyvstalo krásné motto, se kterým bych tedy rád všechny zájemce do prvního ročníku výcviku pozval a zároveň se i rozloučil…

„Nehledáme ambice, hledáme pokoru.“

Kompletní informace o výcviku najdete zde.